Závody v plavání Slezská Harta
Jéééé, já jsem si včera zaplavala. To byla paráda. Byla jsem s paničkou a Chillýskem na závodech v plavání. Bylo to na Slezské Hartě. Panička si myslela, že bychom tam mohli i přespat, takže ráno začínalo klasicky. Balení věcí do auta. Máme vždycky plno věcí. My jsme v kufru, takže panička musí zaházet věcma zadní sedačky. Ale naštěstí ji tentokrát pomáhal strejda Tom. Takže to nemusela tahat sama do auta. Strejdu známe od narození, tak ho vždycky náležitě přivítáme. Celého ho poskáčeme a opusinkujeme. Chilly mu sice málem vyrazil zuby, ale strejda je v poho a ví, že ho tak zuřivě vítáme - jsme přeci bojová plemena!
No a tak jsme vyrazili. Cesta trvala necelé 2hodiny. U nás se nedalo pomalu vyjet, je tady rozkopaná cesta, tak jsem musela kontrolovat z okýnka, jestli jsme to zvládli. Pak už jsme se ale vymotali a fičeli jsme směr Slezská Harta. Přijeli jsme s časovým předstihem a tak jsme se šli projít na louku. A tak jsme si pobíhali a najednou jsme viděli, jak strejda skáče metr vysoko a začíná utíkat. Něco volal, ale my jsme mysleli, že to je hra a tak jsme ho začali honit.
Až pak jsme zjistili, že to žádná hra nebyla a že volal na paničku: Utíkejte, vosy!! Tak strejda to schytal, dostal plno žihadel, ale my jsme to zvládli bez nich. Strejda nás zahnal včas. No a pak už to pomalu začínalo. Museli jsme start trošku uspíšit, protože se hnala bouřka. Začalo se nejkratší tratí – 50m. Panička říkala, že to je určitě víc. Ale nám to bylo jedno. Voda byla studená a byly teda velké vlny. Na ty nejsem zvyklá, ale snažila jsem se. Plavalo se celkem dobře. Plavala jsem za paničkou, tak jak trénujeme. Po vylezení v cíli mě panička pochválila a hned jsem šla do tepla do auta. Chilly to tam zatím zahříval. Pak byla trať delší, plavalo se 100m. Tam už jsem dostala trošku vyhubováno. Proč? Protože ty bójky, kolem kterých se plavalo, byly děsně zajímavé.
Musela jsem si do nich kousnout. Panička řekla pusť, tak jsem teda poslechla a plavala jsem dál. V cíli bylo nějak veselo. Všichni se smáli, že jsem kousala do bójky. A to ještě netušili, co jim ještě předvedu. Pak se závod na chvíli přerušil. Přehnala se bouřka a velký vítr. Asi po 20min se závod znovu obnovil a čekala nás nejdelší trať. Ta pro mě byla kritická. Teda pro mě ne, ale panička byla naštvaná tak, že se pak se mnou chvíli vůbec nebavila. A co se stalo? No tak ta bójka mě zaujala tak, že jsem ji musela pořád okusovat. A jak mrška pořád klouzala, tak jsem se snažila čím dál víc. Panička na mě řvala, stříkala vodu, mlátila ploutvema. Ale mě děsně zajímala ta bójka. Pořád se mrskala a nedala se chytit. Najednou panička řekla jedno sprosté slovo a to jsem pochopila, že už asi stačilo. Tak jsem se vydala za ní. Ale nějak jsem to neodhadla a přeplavala jsem přes paničku. Ta najednou zmizela pod vodou. Tak jsem usoudila, že se můžu zase vrátit k bojce. Tak jsem ji ještě 2x kousla a plavala zase zpátky za paničkou. To už jsem cítila, jak panička bublá. Napadlo mě, že jsem to asi přepískla. Tak jsem radši už plavala tím správným směrem. Další bójky jsem si radši ani nevšimla a úspěšně jsme doplavali do cíle. Panička si mě hned připla a vůbec se se mnou nebavila. 
Všichni se smáli, že jsem dobrý aportér z vody. Jenže bójky byly na laně, tak jsem je nemohla aportovat. Ale panička se moc nesmála. Bylo jí líto, že kvůli mé paličatosti jsme měli špatný čas.Říkala, že kdybych nebyla mezek, tak jsme měli krásná místa. Byli bychom do třetího místa a dostali bychom krásnou stužku. Panička byla zklamaná, ale pak ji to přešlo. Naše umístění tedy bylo: 2x čtvrtí a jednou pátí. Panička pak uviděla mou odřenou nohu, asi jsem se škrábla někde o kámen, a roztála. Dala mi pusinku a řekla, že jsem šikulka, že kondičku mám výbornou a bójky dopilujeme do příštího ročníku. Pohladila mě a řekla, že jsem paličák po mamince Amirce a že mě má ráda i když jsem malej magorek.
Hned pak volal páníček a ptal se jak jsme dopadli. Když mu to panička popisovala, tak už jsem usínala v autě a probudila jsem se až doma u našeho bytečku.
