Napráskání na pindíka
Tak už je to tady. Tajtrlík malej už vystrkuje růžky a musím to na něho všechno napráskat. Včera totiž perlil. Šla jsem s páníkama za babí a dědém a šmudlu jsme nechali doma. Byl zavřenej a my v klidu odjeli. Při návratu, jak jsme parkovali, tak jsem slyšela z přední sedačky: Jéje, nám hraje v obýváku televize. Tak jsem si řekla, že to zas bude účet za elektřinu - snad mi nekrouhnou můj příděl masíčka. A dál jsem to neřešila. Šok byl, když jsem při vlítnutí do bytečku ihned narazila na pinďu. Co tady dělá? Jakto, že je navolno? Pánící špatně zavřeli a mimísek dělal pořádek po celém bytě. Pak jsme hned pochopili, proč byla zaplá TV. Obývák byl trošku vylepšený - ovladač na zemi - Tv řvala nahlas - Pinďa má asi brambory v uších, adventní věnec na zemi odlehčen o jednu baňku. Mimochodem má třpitky na tlamě ještě teď. Z koupelny donesené a roztrhané různé houbičky a hlavně loužičky všude možně na koberci. Nedalo se nic dělat. Nastal malý úklid a pak jsme šli radši všichni na malou prochajdu. U řeky jsme potkali kamaráda bíglíka a tak jsme se pěkně honili. Ale pinďa nám trošku nestíhal a tak se najednou stalo, že ten trouba malej sjel do řeky. Hlavu měl pod vodou a packama kolem sebe máchal. Panička málem dostala infarkt. Ječela jak siréna, mimochodem to by mě teda zajímalo jestli by tak ječela i v mém případě. Ale já jsem slečna inteligentní a proto vím, že na koupání už je zima. Nechám si to na jaro.Kvůli němu jsme se tedy museli vrátit domů - jsem měla teda radost. Tak jsem byla nějaká unavená - byla jsem s páníkem běhat, tak jsem už jen čekala na svou dobrou večeři a plánovala jsem si kam se uložím ke spánku. Mám totiž víc možností - heč! No a tak jsem dostala kuřátko a jak to tak žvýkám, tak vidím jak se ke mě krade prcek. Už jsem ho měla za celý den plný zuby. Musím se s ním o všechno dělit, ale teď už pohár trpělivosti přetekl. Chtěla jsem ho postrašit a tak jsem se po něm ohnala. Neodhadla jsem to, byl blíž než jsem doufala. A tak nějak se stalo, že jsem ho kousla přímo do čumáku. Začal neskutečně pištět, jak nějaká slečinka. Myslela jsem, že mi praskne bubínek. Trošku mu tekla krev,ale podle mě to nebyla žádná hrůza. Páníci měli jiný názor. Byla jsem bez zbytku večeře. Je to nespravedlivé. Proč se musím o všechno dělit? A slyšela jsem, že prý mu budu muset přenechat i nějaký kousek tady na stránkách. No to si teda ještě pořádně rozmyslím. Ale dneska už jsme zase kamarádi, takže jsem dostala zase celou večeři - mňam!